Vitamin E hraje důležitou roli při odbourávání volných radikálů. Má schopnost neutralizovat volný radikál, ale během tohoto procesu je neustále spotřebováván (redukován) a sám se stává volným radikálem, který je o stupeň slabší než původní radikál.
Takto redukovaný vitamin E může být regenerován vitaminem C. To znamená, že je opět k dispozici pro použití jako antioxidant.
V dalším průběhu této postupné degradace a regenerace příslušného předchozího stupně hrají důležitou roli sekundární rostlinné látky, jako jsou červeno-oranžové karotenoidy, silice nebo třísloviny.
Pokud jsou všechny tyto látky přítomny v dostatečném množství a zátěž oxidačním stresem není příliš velká, může tělo udržovat křehkou rovnováhu ochranných mechanismů buněk, buněčné výživy a imunologie.
Vitamin E poskytují ořechy a rostlinné oleje. Vitamin C se nachází především v tmavě zelené listové zelenině a ovoci. Rostlinné ochranné látky se nacházejí v divoce rostoucích bylinách, zelenině a ovoci.
Pokud je oxidační stres zvýšený, je obtížné udržet vnitřní rovnováhu a ochranu buněk pouze prostřednictvím vyvážené stravy.
V tibetské medicíně používáme bylinné směsi, které mají schopnost postupně eliminovat volné radikály. V kaskádě po sobě jdoucích redukčních činidel/antioxidantů, jak jsou přítomny v bylinkách, činí agresivní látky neškodnými jednu po druhé. Na rozdíl od jednomolekulárního antioxidantu vitamínů, které jsou brzy vyčerpány, rostlinné látky obsahují nepřeberné množství různých antioxidantů, jako jsou polyfenoly, flavonoidy a éterické oleje.
Potenciálně jsou oxidační procesy velmi nebezpečné pro tělesné buňky a tkáně. To je dáno tím, že imunitní systém reaguje přehnaně v přítomnosti silných a agresivních oxidantů, které chce eliminovat. Může tak docházet ke chronickým zánětlivým onemocněním, a tím k poškození tkání a orgánů. Příklady pro taková onemocnění jsou hepatitida, jaterní fibróza, diabetes mellitus.
Zvláště důležité však je, aby se ochranné látky rostlinného původu nedostávaly do těla izolovaně (např. jako extrakt), ale ve svém přirozeném stavu, tj. jako přírodní potravina nebo bylina. Proto tibetské recepty používají jen části celých rostlin, což je pro tělo mnohem lépe vstřebatelné.
Tibetské receptury jsou tedy vícesložkové směsi bylin. Obsahují mnoho rostlinných a minerálních přírodních látek, které se vzájemně podporují a vyrovnávají. Působí v těle současně na několika úrovních a mají málo vedlejších účinků. Recepty jsou velice tradiční, užívané po tisíciletí. Některé byly popsány již v 8. století tibetským učencem Juthokem Jontam Gonpem [2],[3]
Příkladem takovéto směsi je recept Gabur. Gabur je jako přípravek ve Švýcarsku schválen již od roku 1977, kdy jej pod obchodním názvem Padma 28 začala vyrábět firma Padma. Jedna z hlavních receptur značky PADMA a tibetské medicíny vůbec. Ohledně produktu PADMA 28 byly provedeny mnohé lékařské a klinické studie [1]
Jeho verze pod názvem PADMA 28 active obsahuje 19 bylin, přírodní kafr, síran vápenatý a navíc vitamin C, který přispívá k regeneraci redukované formy vitaminu E.